Dlouho se mi nestalo, abych v pátek odpoledne otevřel diář a zjistil, že na víkend nemám žádné povinnosti a velké plány, ty které mám jsou jen maličkosti. Políčka prázdná. Tentokrát musím říci, že se to hodilo. Od čtvrtka mě trápila smrtelná nemoc chlapů – rýmička. Byla dost nepříjemná a vlezlá. Rozhodl jsem se tedy, že celý víkend věnuji jen sám sobě. Budu doma, uklidím, vytáhnu nějakou tu knížku, mrknu na film a budu relaxovat. Vypnu vše co by mě rušilo. Jediná věc u které jsem se rozhodoval dost dlouho, byla zda-li si půjdu zaplavat. Tušíte správně, byl to jen plán, který nevyšel 🙂 Celý ten víkend jen pro sebe, dostal trhlinu již v pátek podvečer. Minulý týden jsem potkal spolužáka ze základky. Oznámil mi že v pátek je třídní sraz, že mi pošle informace. Informace poslal v pátek v 17:30. Sraz je od 18:00. Rozdělané věci nepočkají. Na sraz jsem dorazil okolo půl deváté. Zábava v plném proudu. Bylo fajn vidět změny u některých lidí. Některé jsem neviděl 20 let. Sraz byl v plném proudu. Nastal přesun z restaurace na bar a discotrysko. Naše malá skupinka Držáků se najednou ocitla na místě plném „dětí“. Poprvé v životě jsem si připadal dost staře. Pár drinků a domů. Super spánek a odpočinek, abych se probudil prakticky bez rýmy. Sobotní poobědové plavání jsem vynechal. Relaxoval na gauči, četl si knížku, popíjel Smartyho a uzobával čokoládu. Chvilku dřímal, abych na večer vyrazil na večeři a za zábavou. Zastavil se u přátel motorkářů, poseděl na párty a po 22 hodině se přesunul do baru, kde jsem si přál, aby nebylo tolik dětí jako včera. Večer se nesl v krásném duchu. Krásně jsem se vyhýbal panákům, jelikož jsem měl zaparkované auto před barem. Vše super do doby než jsem potkal skupinku přátel a dostal od mé kamarádky vynadáno, že tu jsem zase autem. Její vražedný pohled by mohl prezentovat i Hollywood. No dobře přeparkoval jsem auto a ten jeden alkodrink zkousnul. Noc ukrajovala minuty a hodiny, s tím, že se vracel čas se ještě prodloužila skvělá zábava. Potom všem jsem čekal dopolední bolest hlavy a zabitou neděli. Bolest hlavy ráno nebyla z alkoholu, ale z polštáře. Celou dobu jsem ležel na ovladačích od světel a televize. Počasí nic moc, vynechal jsem i fotbal na který jsem chtěl jít. Rýma byla celkově pryč tak proč to pokoušet. Byl jsem se jen tak krátce projít a protáhnout. Víkend co měl být jen relaxační gaučink se změnil na víkend nečekaných událostí. Některé neplánované akce stojí za to. Bavit se má být součástí života. Kdo se nebaví, ten nežije.
V neděli večer mě zastihla i jedna smutná zpráva. V Londýně mi umřel kamarád. Byl vážně nemocný, ale nikdy se nepřestal smát. Radoval se ze všeho i z proher. Nepamatuji si, že by měl smutnou náladu nebo snad fňukal. Smál se i když mu lékař oznámil jeho zdravotní stav. Vše bral tak jak je. Vždycky mi říkal „Tvůj úsměv je odrazem tvého srdce a smutek je pro zbabělce“ Když mi volal pár dní po závodech v Koutech, řekl mi „Bylo to peklo, co? Tak teď jsi se stal jeho králem, ďáble“ Ohledně Smartyho se vyjádřil jen krátkou zprávou „Zůstaň svůj a nohy pevně drž na zemi, pak je pokrč a odraz se k nebesům“ Díky němu a lidem okolo vidím svůj sen a splněné cíle. Neprohrál, jen změnil sportovní hřiště. DÍKY Kevine za vše.
