Až Vám jednou někdo řekne, že peklo neexistuje, pošlete ho do Kout nad Desnou. Tam se odehrával Spartan Race Super. Závod, který ukázal, že peklo na zemi opravdu existuje. Tenhle závod jsem vůbec nejdříve neplánoval, abych následně využil možnost si ho dát a musím říci, jsem strašně rád. Běžel jsem ho bez Richarda na vlastní triko. Vzal jsem sebou Lišáka. Přemýšlel jsem nad cestou a nakonec vyrazil ještě v pátek večer, zaparkoval a natáhl se v autě. Budíček na 6:30. Ejhle vzhůru už jsem byl v 5. Prošel se a už nezabral. Nebylo úplně teplo. Start v 9:30 dlouhá doba. V 8 jsem si vyzvedl potřebné věci k závodu a šel se převlíknout. Pokecal s lidma, abych se pomalu dostal ke startu. Začíná peklo. No nic koncentrace v pohodě, jeden Lišák před startem jak jinak. Start. Sláma, O-U-T kopec, kopec, kopec, monkey bar, kopec, dolů, kopec, kopec, kopec, další překážky, kopec, kopec. Začínám být alergický na kopce 🙂 Dolů pod lanovkou, cestou se kloužu, kopec, no prostě peklo. Vypisovat to ani pořádně nejde. Sleduji si čas a mám tak nějak taktiku, držím se jí. Trat měla cca 16 km s převýšením okolo 1200 metrů.
Co Vám budu povídat. Poslední 4 kilometry bylo na krev. Tam jsem se musel hodně kousat, abych na té dlouhé rovince v lese, kde kolem mě jezdila 4 čtyřkolka a svážela dobrovolníky na ni nemávl a závod neukončil. Hodně mi tam pomohl kamarád z organizátorů a jeho přítelkyně, která mě hodně hecovala. Společně s klukem z Maďarska. Sjezdovkou dolů. Cíl byl na dosah, už jen se ponořit do vody po kladinou. U té jsem sundal mikinu a trika. Po vyplutí jsem sundal mokré termotriko a vzal si na sebe zbytek. Už bylo docela pozdě a nepotřeboval jsem na tom kousku nastydnout. Kousek předtím to jsem potkal Kačenku a Šárku. Kačka fotila. Cíl už byl na dosah. Ještě mě čekalo 300 metrů v potoku. Už byla tma, ale ten kus mi krásně nasvítil kluk z Maďarska, já vlastně ani nevím jak se jmenoval. Svítil skvěle, pod nohy, na berle, prostě super pomoc. Z potoka to bylo do cíle 10 metrů. Na břehu byl hned oheň a pak ten finish. Musím říci, že doběhnout to za tmy je luxusní. Ohýnek plápolal a mraky dobrovolníků v cíli. Po 9,5 hodinách jsem byl v cíli. V cíli, kde jsem se málem rozbrečel. Dokázal jsem to.
Obrovské díky všem na trati i mimo ní, za motivaci, pomoc a bouřlivé a fantastické přivítání v cíli. Za to skvělé peklo, které jsem ani ve snu nečekal, že dám. Díky patří i Smarty drink.
Na začátku před startem, uprostřed a pak ke konci, kdy mě dokázal koncentrovat na ty poslední kilometry. Celou cestu mi v hlavně zněl Rocky. Neznám bolest, neznám bolest a pak toto celé video. Připravoval jsem se na Beast do Lomnice, kde to nevyšlo, teď aspoň vím, že ta příprava nebyla zase tak marná.
